HOPELESS BOY part 1.

9. listopadu 2007 v 22:02
Ehm...trochu mě to dýl trvalo... snáď se to bude líbit...a nechejte koment... abych věděla, jestli mám vůbec pokračovat =)

Zoufale utíkám černým, hustým lesem, větvičky a mlází mě bijí do tváře a jsem v absolutní beznaději. Je tu takové šero že pomalu nevidím na krok, k tomu všemu tu jsem sám. Bojím se, nevím, před čím utíkám, vím ale, že tu nesmím zůstat. Někde musí být přece východ z tohohle zatracenýho lesa. Slyším tu blízko houkat sovu. Je to tak strašidelné, cítím jak mě okolí pohlcuje. Běžím, jako by tu šlo o život."Možná ti o něj jde, Gerarde", říká jedna půlka mého já. Najednou cítím prudký tlak v noze, zakopnul jsem. Teď padám k zemi jako poraněná srnka. Jsem vysílený, nedokážu se zvednout a pokračovat v tom zběsilém běhu. Proč taky, vždyť je to nesmyslný, jestli mám umřít, tak umřu a nepomůže mě, ani kdybych vyhrál 1.místo v maratonu. Vždyť se na smrt těším, občas si ji plánuju a přemýšlím, jakou rakev chci na pohřeb. Tedˇ je to ale jiné. Je tu ještě něco. Strach. Strach, že budu umírat pomalu, budu trpět jako blázen… A nakonec se tu rozložím jako to listí. Žádný pohřeb. Žádná truhla. Žádný proslov. Pomalé hnití. Najednou jsem si vzpomněl na nůž, který mě tlačil v kapse. Ale vždyť já nůž nenosím! Je to nějaké znamení?? Vytáhnu ho a rozevřu. Přejíždím prstem po ostří. Cítím, jak si prořezávám kůži až do masa. Skoro žádná bolest, jen štípání. Projíždím prstem tam a zpátky jako psychopat. Je to tak fascinující, když cítíte, jak se nůž dostává skrz tkáň. Vytáhnu nůž z rány a mířím s ním k zápěstí. Ostří jsem zahřál tak, že cítím příjemné teplo. Teď už jen říznout, je to přece tak snadné.

"Gerarde!" kurva, šíleně jsem se lekl a nůž mě vypadl z ruky. To byl přece Mikey! Co ten tu dělá?! A kde vůbec je?? "Mikey??" promluvím nahlas, až mě z toho zvuku přejede mráz po zádech. Nic. Absolutní klid. Ani ta sova už nehouká. "Mikey?!" zkusím ještě jednou.

"No ták, Gee.." ksakru, ten hlas je někde tady a mluví tak klidně. Třeba jsem už někde na konci toho labyrintu. Vstanu a vydávám se pomalým, vyčerpaným krokem za hlasem mého brášky. Kéž by na mě ještě jednou promluvil, abych věděl, jestli jdu dobrým směrem. Zastavím se a rozhlížím se, nic nevidím, jen temné kmeny stromů. Najednou slyším zvláštní zvuky, něco jako vzlykání, jsem vystrašený… Co když se Mikeymu něco stalo, co když umírá….a… Utíkám za tím vzlykáním a chrčením. Vidím na zemi světlý flek, který ty zvuky vydává, blížím se k němu. Jsem si jistý, že to je Mikey. "Bráško??" opatrně se ho zeptám a už se chystám ho obejmout a říkat mu, že všechno bude dobrý. Vzlykání se ztišilo a přeměnilo na posmrkování. Mikey zvedl hlavu. Moment, to nebyl Mikey! Tenhle obličej není jeho…nebo, že by ho tak zmlátili?? Ale kdo…nikdo tu není..??

"Mikey, jsi to ty, bráško?" kluk jenom zakroutil hlavou, ale nesputil ze mě oči. "A…a..kdo jsi??" se strachem jsem se ho zeptal, přece jen na mě může vyskočit a…a..co když je upír? "F..Fr… smrk… Frank..". Áno, musí být upír, ty jeho špičáky! Ksakru, ksakru! Rychle jsem se otočil a chtěl se dát na útěk, upír mě ale chytil za lýtko a já se zase natáhl na zem. Teď se po mě určitě začne sápat a… "Po…počkej..nechoď nikam" řekl zdrceným hlasem. Hmatám si do kapsy. Kurva,proč jsem si ten nůž nevzal! Doprdele, co teď?? Klid, Gerarde. Musíš dělat, že se ho nebojíš. "Co…co ch..chceš??", hlas se mi stále třese. Ten upír se na mě furt jenom díval, znervozňuje mě to. Připadám si, jako by četl každou mou myšlenku, zatímco já nemám absolutně páru, co se v té jeho krvežíznivé hlavě děje. Až teď sklopil hlavu a já si všiml, že zas tak moc jako upír nevypadá. Co, co to má na rtu? co když je to Mikeyho krev? Co když ho to prase vysálo? Ne, ne…na krev to vypadá moc trojrozměrně.

"Ehm..víš já..běhám tu už hodiny..už nemůžu…bojím se…prosím…neodcházej" a upnul jeho vystrašený pohled znovu na mě. Vycházející měsíc ozářil jeho tvář a já si všimnul.. Bože, jsem to vůl..vždyť to je piercing… A ten kluk se celý třese, nemůžu ho tu nechat. Nechci ho tu nechat. Jsme na tom přece stejně..aspoň se nebudu tak bát. Musíme něco vymyslet a hlavně najít mého brášku.

"E…e…jo dobře, nenechám tě tu samého..já ale…hledám Mikeyho….pomoz mi…on je můj brácha.. slyšel jsem ho..volal moje jméno..musíme ho najít." "Já…no…tady nikdo není..víš..tohle je "začarovaný" les...nikdy tu nikdo není..on..určitě je doma a dívá se na televizu". Co to do mě valí? To není pravda! "Nevěřím ti! Volal mě, slyšel jsem ho…musí tu někde být!" "ty…ty.." "Gerard" "jo, Gerarde, tady opravdu nikdo není. Ty tu jsi asi poprvé viď? Já..no..už jsem tu párkrát byl… Vlastně jsem tu každou noc. Je to mé prokletí. Nepamatuju si, jak se sem dostanu, ani jak se mám dostat ven. Je to šílené.. jsem rád, že aspoň dnešní noc tu nejsem sám..i když..je mě to líto kvůli tobě.. nezasloužíš si být tu… Ani já nevím, proč tu vlastně jsem.".

Chvílu mě trvalo, než jsem ten příval informací zpracoval… "A…co teda budeme dělat?" Frank se na mě stačil nervozně usmát. Najednou rána do obličeje…
Co se to děje? Kde je Frank????
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloody Kisses Bloody Kisses | 10. listopadu 2007 v 19:56 | Reagovat

pokračuj, mne sa to páči. Pripomína mi to jeden film.. volá sato  "Kostka" alebo "Kocka" a je to horor a je skvelý! Pokračuj, som zvedavá ako to bude daľej!

2 majenka majenka | 11. listopadu 2007 v 8:23 | Reagovat

Zajimave... jsem zvedava jak se to vyvine... Honem pokracko :o)

3 nj nj | 12. listopadu 2007 v 16:15 | Reagovat

jj zajimave pokracuj:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama