HOPELESS BOY part 2.

12. listopadu 2007 v 17:19
Lidi nechávejte komenty..aj když se vám to nebude líbit... aspoň budu vědět, co vylepšit... dííík awwww

Otevřel jsem oči a snažil jsem se zaostřit osobu přede mnou. Byl to Mikey. "Brácha dělej, musíme jet vyřídit ten zítřejší pohřeb, běž se opláchnout, vypadáš hrozně.". chvíli jsem nechápal, ale pak mě to došlo. Včera mě umřela babička. Jmenovala se Elena, byla to úžasná ženská. To ona mě naučila kreslit. Vždycky mě chápala a teď…teď tu není. Včerejšek byl pro mě nejhorší den v mém životě. Byl jsem totálně v piči… vlastně jsem ještě teď…z tohohle se jen tak nezpamatuju. Zvedl jsem se a chtěl jsem se jít přesléct. Vždyť mám na sobě to, co jsem měl včera. Asi jsem usnul vyčerpáním, něco se mě zdálo. Vybavuje se mě pouze temno nějakého lesa a pak…tvář jakéhosi kluka. Frank. Ano, Frank. Jsem rád, že to byl jen sen. I když Frank byl v pohodě.
Šel jsem do koupelny, abych se trochu zkulturnil a obnovil své včerejší oční linky, potom jsem sešel dolů. Máma už byla i s Mikeym nachystaná. Oba dva měli černé oblečení, já sice taky, ale u mě to bylo normální a bezdůvodné. Teď tu ten důvod je. A to strašně velký. Cesta autem uběhla strašně rychle. Vlastně celý den jsem jako ve snu a pořádně nevnímám. Třídím si myšlenky a vzpomínám na babičku.
Měl bych udělat něco, aby na mě mohla být hrdá. Aby věděla, že jí jsem za všechno vděčný a že i když tu není, mám ji rád. Už vím! Půjdu na uměleckou školu, kreslit mě přece baví a kdo ví, třeba budu jednou slavný. Taky se mě v hlavě neustále utváří ta Frankova tvář, ty nevinné oči plné strachu. Když už se celá rodina v pochmurné náladě vrací zpátky k domovu, nemám chuť na nic jiného, než jít spát a celý ten těžký den zaspat. Musím se psychicky připravit na zítřek.
Už zítra je pohřeb. Už zítra dám své bábi poslední sbohem. Po tváři mě začaly stékat slzy, nikdo si ničeho nevšiml. Všichni byli příliš zabraní do svých myšlenek. Když jsme přijeli před dům, utřel jsem si slzy a pomohl vydělat věci z auta. Pak jsem šel k sobě a osprchoval se. Šlahl jsem s sebou na postel a uslyšel zakručení v mém břiše. Celý den jsem nic nejedl…nemám chuť …malá dieta mě vlastně stejně neuškodí. Zavřel jsem oči a…
Už zase ten temný les. Sakra proč? Snad tu potkám aspoň Franka, chtěl bych o něm vědět tolik věcí. I když je to jen přelud, zajímá mě. Už zase ta sova. Běhá mi z toho mráz po zádech. "Frankůůůů!!" křičím ze zoufalství, že bych tu měl být sám. "Gee??". Otočím se a vidím… Franka. Bože, srdce mě málem vyskočilo z hrudi, jak divoce mě bilo… Nebylo to leknutím, tohle bylo štěstím. "Ahoj Fee". "Ahoj..tak se zase setkáváme". Ani nevíš, jak sem rád, musel jsem se uchechtnout. "Čemu se směješ?" nechápavě se na mě dívá. Kuwa, co mu mám říct?? "Á…ále to nic, jen jsem si všiml, že máme víc společných věcí, než jen to, že jsme oba v jednom temném lese" a ukázal jsem na jeho triko Misfits. "Ty posloucháš Misfits?? Páni.. Jsou fakt dobří, že?? Jenom moc nemusím ty jejich klipy…hlavně teda večer…" začervenal se. "Eh..jo, na mě je to taky celkem krvavý, obvzlášť když jsem v noci sám doma a chcu jít na záchod." Začneme se oba smát té představě.
Absolutně jsme nevnímali čas, jak taky, v lese jsem ještě hodiny na stromě neviděl. Dozvěděli jsme se o sobě celkem dost věcí. Za ty dvě noci co ho znám mě hodně přirostl k srdci. Byl to v podstatě můj nejlepší kámoš. Zrovna když jsme probírali Frankovo vegetariánství se mi zase ztratil a já otevřel oči.
Jsem zpátky v mém pokoji. Vlastně jsme z něj ani neodešel, udělal jsme si takový "duševní výlet". Mrknu na hodiny. 11 pryč. Sakra, za 3 hodiny je pohřeb. Ach babi, kdybys věděla, jak mě chybíš, nejsi tu teprve 3.den a já ti toho potřebuju tolik říct.. Dal jsem se do pláče. Nezvládám to… Ne… Kdyby tu byl aspoň Frankie, aby mě mohl utěšit. S ním je všechno lehčí, všechno má najednou ňáký řešení. Teď ale žádný nevidím.
Po půl hodině jsem se sebral a šel ke skříni. Většinu hader mám v černé barvě, výběr by tedy neměl být těžký. Ale je. A jak, kurva! Tohle je pohřeb osoby, kterou jsem miloval a kterou stále ještě miluju, i když tu není. Uvědomil jsem si, že mě kdysi dávno babička koupila černé sako. Měla z toho takovou radost, když viděla, jak mě sedne. A já ji debil odbil tím, že mě to nepasuje a že je mě velký. Schovala ho k sobě do skříně a dva dny se mnou moc nepromluvila.
Vydal jsem se směr babiččin pokoj. Nikdo tu nebyl od té doby, co umřela. Otevřel jsem dveře a omámila mě vůně jejího pokoje. Vždycky jsme tu vůni obdivoval a líbilo se mi, jak vonělo její povlečení. Když jsem byl ještě malý a u sebe jsem se v noci bál, tak jsem se sem vkradl a vlezl k babičce pod deku.
Teď tu jsem z jinýho důvodu. Přešel jsem ke skříni a odemkl ji. Tolik krásných věcí. Bábi byla špicová, za její šatník by se nemusela stydět ne jedna důležitá žena. Hodně o sebe pečovala, to se musí uznat. Nikdy to ale nedělala kvůli chlapům. To ne. Na to si až moc vážila památky jejího manžela a mojeho dědečka. Po přešacování skoro celého šatníku jsem konečně našel to, co jsem chtěl.
Vzal jsem sako a letěl k sobě. Nemohl jsem věřit vlastním očím. To sako mě sedělo víc než bezvadně a černá košile pod sakem vytvářela ten správný dojem, jakým má působit mladý gentleman. Kdybych se měl oznámkovat, dal bych si jedničku 2x podtrženou a k tomu ještě pochvalu. Make-up sem dneska nechal stranou a vlasy jsem si do rovna učesal. Žádný rozcuch, žádný extravagantní stíny. Méně někdy znamená více. To vím od babičky. Ještě jsem se jemně převoněl a sešel dolů, do pohřbu zbývá půl hodiny.
O chvíli pozdíš sešli máma i Mikey. Mikey zůstal hledět s otevřenou hubou a mamce se konečně po 3dnech na tváři objevil úsměv. "Sluší ti to… mám tě ráda, Gerarde." Řekla máma a vrazila mě pusu. Nastoupili jsme do auta (Mikey ještě v údivu) a vyjeli jsme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kurva.princezna kurva.princezna | 12. listopadu 2007 v 22:20 | Reagovat

wow je to fakt dobré! dala by som ti jedničku dvarát podčiarknutú a ešte aj pochvalu!;)

2 Dee Dee | Web | 13. listopadu 2007 v 16:54 | Reagovat

Jééééééé!

Inak to astrálne cestovanie (mimotelový zážitok) cez noc je geniálny nápad...

3 Bloody Kisses Bloody Kisses | 15. listopadu 2007 v 16:34 | Reagovat

:-!!! POKRAČOVANIE!

4 Nellinka Nellinka | 30. listopadu 2007 v 20:18 | Reagovat

je to supeeeer...len v tom pokracuj.....blahozelam

5 kaja kaja | 9. prosince 2007 v 10:29 | Reagovat

je to dobre  a určite pokračuj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama