Podzim

12. dubna 2008 v 22:01 | awwww |  => STORIES <=
tohle je slohovka, co sem psala asi tak před půl rokem... nic moc, ae tak aspon neco...
Byl krásný podzimní den, který přímo vyzýval k romantické vycházce v parku nebo k pozorování svého okolí. Lidé si však vybírali první variantu, nebo jí podobnou, a lidé okolo je nezajímali.

To byl důvod, proč si nikdo nevšiml tmavé osoby se světlou pletí, sedící v parku na lavičce, nedaleko centra města v New Jersey.Seděla opřená, kolena přitažené k bradě, a ty obepínaly její voskově bílé, skoro odumřelé ruce. Měla schovaný obličej a vystrčila jej pouze, když se chtěla nadechnout, nebo si utřít slzy.

Kdyby si jí někdo všiml, zrovna v době, kdy hlavu zvedla, mohl si všimnout jejích velkých, hnědých očí, nyní plné zoufalství a úzkosti a její bezchybné tváře, kterou ještě víc zvýraznily plné rty. Dívka věděla, že je krásná, v téhle chvíli to ale její trápení nezmenšilo.

Dnes je to přesně měsíc a dvě hodiny. Měsíc a dvě hodiny, co její kluk zemřel. Dnes je to zároveň den jejich výročí, co se poznali. Už nikdy tohle výročí neoslaví. Neoslaví už vůbec nic. Tedy aspoň v tomhle světě.

Proklínala se za to, že před měsícem chtěla, aby za ní Mikey přijel. Vinila se z toho, že se její Mikey vyboural.

Od té doby sedí den co den v jejich oblíbeném parku, na "jejich" lavičce. Den co den tam sedí, brečí a přeje si, aby byla mrtvá. Den co den přemýšlí, jakým způsobem odejít z tohoto světa.

Dnes, v den jejich výročí, už měla všechno promyšleno. Dopis rodičům na rozloučenou nechala ve svém pokoji na posteli. Teď měla s sebou jen Mikeyho fotku. Fotku, která je rozmazaná a rozmáčená slzami.

Dívka se zvedla a šla k blízkému mostu, pod nímž jezdí vlak. Když byla na místě, podívala se na hodinky. 18:50- stihla to tak akorát. V 18:55 jede rychlík. Někdy ten vlak sledovali.

Smáli se a komentovali, jak by se asi cestující tvářili, kdyby skočili a části jejich těl by proletěly kolem jejich oken. Někdy tuhle srandu měli rádi. Dnes? Dnes je to realita.

18:53- dívka přelezla zábradlí. Naposledy políbila fotku. Slyšela přijíždějící vlak.

A pak jen padala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bloody kisses bloody kisses | 13. dubna 2008 v 21:12 | Reagovat

ty ma proste deň čo deň zarážaš.  je to dobré, je to skvelé, je to výýýýborné :)

A pak jen padala. hlboko vyjadrená beznádej a bezmocnosť v danej situácii. počuj, si ty brutálne melancholická niekedy, alebo sa mi to len zdá?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama